Kolegovi z vedlejšího odboru odcházela sekretářka do důchodu. Na její místo měla od prvního července nastoupit nová pracovnice. Zcela normální, běžná věc a nic neobvyklého. Člověk z jiného pracoviště by nemusel ani zaregistrovat, že už k tomu došlo a nová pracovnice skutečně nastoupila. V tomto případě tomu také tak bylo. Ale pak se stalo něco velmi zajímavého. Moje seznámení s onou novou pracovnicí bylo velmi zvláštní a vzrušující. Vrátil jsem se ze služební cesty patnáctého července a shodou okolností jsem hned první den něco nutného od kolegy, u kterého ta nová sekretářka nastoupila, potřeboval. Zaťukal jsem na dveře jeho sekretariátu a zevnitř se ozval mladý ženský hlas: „Dále!“
Vstoupil jsem a můj pohled okamžitě spočinul na krásné, mladé ženě, či spíše dívce. Teprve teď jsem si vlastně uvědomil, že to je nová kolegova sekretářka. Zůstal jsem vteřinku mlčky stát a zíral jsem na tu mladou a svěží krásu jako u vytržení. Zdálo se mi, že i ta, vždy ponurá kancelář jako by příchodem té svěžesti omládla a prosvětlila. Dřív, než jsem se stačil zeptat jestli je tu kolega Šmíd, tak mě hebký hlas předešel otázkou: „Mohu pro vás něco udělat, pane inženýre?“ Uvědomil jsem si, že mě ta dívka asi nezná a řekl jsem, podávajíce jí ruku: „Já jsem…“
„Ale já vás přece znám, viděla jsem vás už začátkem měsíce, když jsem tady nastoupila do práce,“ přerušila mě zase tím sametovým hláskem a dívala se na mě jasnýma modrýma očima přes husté, dlouhé řasy. Ucítil jsem jemnou vůni a prohlížel si její jemný obličej, orámovaný hnědými vlasy,
upravenými do slušivého účesu. „To není možné, vás bych si určitě zapamatoval,“ vyhrklo ze mě skoro automaticky a nepřestával jsem se na ni dívat. Teď můj pohled sklouzával i níž. Slušivé, světlé, letní šaty s odvážným výstřihem ještě více zdůrazňovaly křivky jejího dokonalého těla, než kdyby tam stála nahá. Nedalo se utajit, že dnes nemá určitě podprsenku. Pevná prsa, která jsem odhadoval na trojky napínala látku, pod kterou se zřetelně rýsovaly bradavku. Fascinující pohled, blesklo mi hlavou.
„No, vy jste měl asi zrovna jiné starosti. Ale šéf mi říkal, kdo jste,“ smála se dívka nakažlivým smíchem a pokračovala: „Ale vy mě ještě neznáte. Já jsem Ivana Vesecká.“ Podala mi znovu jemnou ruku a lehce mi stiskla mojí tlapu. Bylo to příjemné a mnou projela šimravá vlnka vzrušení. Nebyl jsem schopen okamžité reakce a tak ta krásná sekretářka pokračovala:
„Nedáte si se mnou kávu nebo čaj?“
Teprve teď jsem si uvědomil, proč jsem vlastně přišel, poděkoval jsem za nabídku a požádal jí, aby mě ohlásila u svého šéfa.„Ale on tady dneska není, bude až zítra,“ pravila s trochu provinilým tónem v hlase. „Mohu vám nějak pomoci já?“
„Ne děkuji, to klidně počká do zítřka,“ řekl jsem jí, ale stále jsem se neměl k odchodu. Teď už jsem si ji nepokrytě prohlížel. Nebylo na ní znát, že by ji to nějak znervózňovalo a prohlížela si mě také. „Ta nabídka stále platí. Kávu, čaj nebo snad raději něco tvrdšího? Nebo mohu nabídnout jogurt, jestli chcete, pane inženýre,“ usmívala se a v jejich očích se jen jiskřilo.
„Ne, děkuji, musím už jít,“ vzpamatoval jsem se a šel pomalu ke dveřím. „Přijdu jindy,“ dodal jsem suše. „Tak přijďte co nejdříve. Budu se těšit,“ řekla opět tím sametovým hlasem a dodala něco, co už bylo jaksi navíc: „Dneska tady budu úplně sama až do čtyř. Všichni jsou na dovolené nebo v terénu.“
Otočil jsem se a zachytil, už ve dveřích, její pronikavý pohled. Práce mi potom nějak nešla od ruky. Možná také proto, že jí moc nebylo. Celá budova byla opravdu poloprázdná. Čas dovolených. Dokonce i moje sekretářka na ní je, a tak si i to kafe musím udělat sám. Vidíš to, pitomče, mohl jsi ho mít z ženských rukou a ještě k tomu s milým úsměvem, nadával jsem si a myslel na poslední slova té nové dívky v budově. Čím dál víc jsem se zaobíral myšlenkou, jak to udělat a znovu tam jít, aby to nebylo blbé. Na nic jsem ale za celý den nepřišel. No, za chvíli budou čtyři a ona půjde domů. Tak buď a nebo. Rozhodl jsem se, že si hodím korunou. V duchu jsem si přál, aby vyšlo ano a ono to také tak dopadlo. Zamkl jsem svoji kancelář a seběhl o patro níž k oněm dveřím. Ani jsem pořádně nečekal na „dále“ a vstoupil.
Seděla v prostorné sedačce, před ní na konferenčním stolku stála konvice a dva prázdné šálky na kávu. Jakmile jsem popošel blíže, ihned vstala a pravila tím sladkým, sametovým hláskem: „Už na vás čekám, pane inženýre. A jsem opravdu ráda, že jste přišel. Samotné by mně ta káva nechutnala.“
Zmohl jsem se jenom na poděkování a trapnou otázku jestli ji nezdržuji. Usmála se, že ji dnes stejně nikdo nečeká, a i kdyby, tak musí stejně počkat. To už nalévala do šálků kávu a já pozoroval její výstřih. Mohl jsem si už dávno sednout, ale chtěl jsem si vychutnat ten pohled. Zřetelně jsem viděl žlábek mezi prsy a světlehnědé obloučky dvorců s tuhými bradavkami. Byl to nádherný pohled. Konečně pomalinku dolila šálky, narovnala se a já se posadil. Vzrušením mně bušilo ve spáncích a měl jsem sucho v hrdle. Nebyl jsem chvíli schopen jediného slova. Dívka řekla, že ještě přinese minerálku a sunula se pomalinku k ledničce. Nabídla mi tím další vzrušující pohled na svou krásně formovanou prdelku. Pod slabou látkou letních šatů zřetelně prosvítaly vykrojené kalhotky. Elegantním krokem došla k lednici, vyndala láhev minerálky a nalila dvě plné sklenice. Teprve, když jsem se zhluboka napil, jsem byl schopen nějaké řeči. Aniž bych čekal nějakou odpověď, jsem se jí obligátně zeptal, jak se jí u naší firmy líbí. Něco říkala, ale já jsem nebyl schopen to vnímat. Vlastně, ani jsem nechtěl to vnímat. Nepokrytě jsem na ni civěl. Seděla v sedačce přesně naproti mně, šaty vyhrnuté nad kolena a nohy mírně roztažené. Nemohl jsem odtrhnout pohled od proužku bílé látky kalhotek v rozkroku. Po chvíli, jako kdyby si dělala pohodlí, zakroutila se na sedačce a šaty se jí vyhrnuly ještě více a ona znatelně více roztáhla nohy. Teď jsem viděl úplně všechno, a jak se říká, kdyby neměla kalhotky, viděl bych jí až do krku. Stále něco hebce říkala a dělala, jako by ani nevnímala, kam se většinu času dívám. Když jsme tuto hru hráli několik minut a já měl už v rozkroku pořádnou bouli, pomyslel jsem si, že musím už něco udělat. Po chvilce jsem jí tedy řekl, že by mi mohla přece jenom pomoci. Tázavě a se zájmem se na mě podívala a zeptala se, jak. Řekl jsem jí, že mi kolega Šmíd slíbil nějaké doklady a já vím zhruba kde je má a jestli by mi je nepomohla najít. Ochotně souhlasila, vzala klíč a šli jsme do kanceláře jejího šéfa. Mohutný dřevěný stůl byl čistě uklizen a mě okamžitě napadlo, jestli ho už někdy někdo zajel. Nebylo by to špatné, zkusit to na něm s Ivankou. Ale to už se mě ona ptala, kde tedy jsou asi tak ty doklady. Ukázal jsem prstem na horní skříňku pracovní stěny a čekal, co bude dál. Sekretářka Ivanka vzala manipulační štafličky, přisunula je ke stěně, zula elegantní boty, vylezla na štafle a začala se hrabat v papírech. Myslím, že vůbec nevěděla, co hledat, a že moc dodře věděla, že to pořádně nevím ani já. Stál jsem pod ní a koukal jí mezi nohy. Úzký proužek kalhotek se jí po chvilce začal zařezávat do prdelky a lákavé prcinky.
Byl jsem z toho úplně nadrženej a bolely mě už kulky. Měl jsem strašnou chuť na ten její rozkrok. Pak řekla něco, co mě docela dorazilo:„Mohl byste mě přidržet za nohy pane inženýre? Já se podívám ještě tam trochu výš.“ Vzrušeným hlasem jsem pověděl, že samozřejmě a chytil ji za nohy. Ještě více je roztáhla a stoupla si na špičky. Měl jsem teď její stehna u svého obličeje a zíral jsem zblízka pod šaty na její rozkrok. To už jsem opravdu nevydržel a začal jsem pomalinku sunout prsty výš a výš. Stále však dělala jako by nic a vehementně se hrabala v polici. Třesoucími prsty jsem posunul ruku od lýtek ke kolenům až po vnitřní část stehen. Přistoupil jsem ještě blíže a úplně zblble jsem civěl na její rozkrok. Kalhotky už měla opravdu pěkně zařízlé, ale neviděl jsem žádné chlupy. Asi ji má úplně vyholenou. O to zřetelněji ji přes bílé tenoučké kalhotky prosvítaly obrysy její pičky. Bylo to nesmírně vzrušující. Držel jsem ji, teď už oběma rukama za stehna a ona se na těch štafličkách pořád vrtěla a dělala, že něco hledá. Náhle však nečekaně slezla o stupínek níže a moje jedna ruka byla najednou přímo v rozkroku a druhá ji držela za zadek. Trochu jsem se lekl a chtěl ucuknout, ale ona jen, jako by nic, řekla, že ji musím držet pevněji, nebo že spadne. To byla jasná výzva k pokračování naší hry. Sáhl jsem ji tedy pořádně do rozkroku a začal ho hníst. Látka kalhotek už byla úplně mokrá. Prsty jsem odhrnul proužek klínu kalhotek a nahmatal její lasturku. Přejel jsem po celé její délce až k poštěváčku. Při jeho kontaktu s mými prsty Ivanka jen tiše vykvíkla a zachvěla se. Začal jsem prsty přejíždět po celé štěrbince a dráždil naběhlé a vlhké závojíčky pysků a zduřelého poštěváčka. Pak už nebyl vůbec žádný problém zajíždět prsty dovnitř, do pochvy. Ivanka jen slastně hekala a vrtěla se na štaflích, ale pořád dělala, že něco hledá. Tuto scénu jsme hráli několik minut a já začínal být zoufale nadrženej. Toužil jsem po tom, aby polaskala ona také mě. Navrhnul jsem, že budu zase chvíli hledat já. Ona okamžitě pochopila a rychle slezla, abych mohl vylézt na štafličky já. Jakmile měla příklopec mých kalhot u obličeje, okamžitě ho začala rozepínat. Trvalo to jen pár vteřin a můj ptáček byl na svobodě. Bylo už na čase. Okamžitě se napružil a ukázal se v plné parádě. Ale na vzduchu si nepobyl moc dlouho. Hned ho začala zručně svírat a honit ženská ruka a cumlat ženská ústa. Také i já jsem dělal, že něco hledám a hrabal se v polici. Ivana s mým penisem dělala krásná kouzla a já jsem si uvědomil, že takto bych dlouho nevydržel. Rychle jsem popadl nějaký fascikl papírů a vykřikl, že už jsem to našel. Ivanka přestala kouřit a já slezl ze štaflí.
Rozepnuté kalhoty mně spadly na podlahu a já je nechal ležet. S trčícím ptákem jsem donesl papíry na masivní stůl. Postřehl jsem, že si Ivanka bleskurychle svlékla šaty a došla, jenom v kalhotkách, také ke stolu. Pak řekla, že si chce ty doklady přečíst. Vzala jeden papír, lehla si s ním na záda na stůl a široce roztáhla pokrčené nohy. Okamžitě jsem poklekl a zabořil obličej do jejího rozkroku. Kalhotky by se nechaly ždímat. Automaticky nadzvedla zadeček a já jí ten poslední, mokrý kousek oděvu pomalinku svlékal. Přitom jsem plně vychutnával vůni jejího ženství a jemného parfému. Objevila se přede mnou úplně vyholená pička s naběhlými závojíčky a vztyčeným poštěváčkem. Znovu jsem do toho zabořil obličej a začal dychtivě hltat co se dalo. Jazykem jsem nejen přejížděl celou štěrbinku, ale zajížděl co nejhlouběji i do její pochvy. Přitom jsem si všemožně pomáhal prsty. To už Ivanka skučela slastí a začala vykřikovat, že ty doklady jsou nádherné, ale že už by chtěla v sobě cítit pořádný dokument. To mě rozrajcovalo ještě víc a řekl jsem si, že ten dokument do ní tedy vrazím. Vstal jsem v mžiku jsem byl v ní. Byla tak mokrá, že to jen mlasklo. Začal jsem do ní vrážet až na doraz svého ptáka a ona proti němu divoce přirážela. Její prsa se v rytmu jenom vlnila a uprostřed světlehnědých dvorců se tyčily zduřené bradavky. Vzápětí jsem ji za ty prsa popadl a začal je hníst. Ivana už přímo ječela a já funěl jako kanec.
Naše zpocená těla o sebe a o desku stolu zřetelně mlaskala a já cítil, jak mi kapičky potu stékají po nose a padají na její kroutící se tělo. Po chvíli jsem vycítil, že to na ní přichází a popustil jsem ovládání i já. Pak se prohnula v orgastické křeči a z hrdla se jí vydral nekontrolovaný výkřik. V ten okamžik jsem ji začal plnit svým semenem. Přestali jsme přirážet a prožívali svoje orgasmy. Ještě chvíli zůstalo její tělo prohnuté a já vnímal její pulsující vnitřek. Zůstal jsem v ní, než mi uvadl penis a sám vyklouzl. Pak jsme se oddělili, Ivanka sklouzla ze stolu, přistoupila ke mně políbili jsme se. Nakonec mi pošeptala něžně do ucha: „Můžeš kdykoliv přijít hledat doklady, Petře.“
To jsme také ještě několikrát tajně udělali. Ale pak se ta krásná sekretářka Ivanka vdala a po čase odešla na mateřskou dovolenou. Od té doby jsem ji neviděl.

Povídky, co by se mohly líbit: