Každou letní sobotu jezdím už pár let ke Karlovi na ryby. Je to můj spolužák z vysoké a vlastní malou chatičku zastrčenou v tichém koutku Krkonoš, v lese, kousek od potoka plného pstruhů. I dnešní ráno slibovalo nádherný den plný slunce a já se těšil, jak si odpočinu. Zaparkoval jsem před chatou a s ulehčením práskl dveřmi od auta. Z otevřeného okna vykoukla blonďatá hlava. "Ahoj, strejdo?" radostně mě vítala Karlova dcera Monika. "Táta přijede až zítra, tak mě poslal, ať ti otevřu a mám skočit nakoupit." Poděkoval jsem za péči a požádal o kafe. Slastně jsem ...