Sakra, koho to sem čerti sem čerti nesou!? Seděl jsem po ránu nahý v křesle a popíjel pomerančový džus. Když zazvonil zvonek u dveří, oblékl jsem si rychle župan a sel otevřít. Byla tam Ona. Pošťačka. Nejkrásnëjsí ženská, jakou jsem v posledních letech viděl. "Nesu vám peníze, ale potřebovala bych, jestli nemáte drobné." Její vysoká, štíhlá postavička se vyjímala v nové pošťácké uniformě. Čepičku měla koketně posazenou na zářivě blonďatých vlasech, vzadu stažených do uzlu. "Tak pojďte dál, snad něco najdu." Postavila se v předsíni , a trpělivě čekala, než najdu peníze na vrácení. Překotně jsem přehraboval kapsy, ...