Na vesnické taneční zábavě jsem byl poprvé, ale moc mě nenadchla. Kamarád Roman tyhle veselice vždycky barvitě líčil jako něco naprosto skvělého, a zatím všechno povyražení spočívalo v tom, že jsme popíjeli s dalšími kluky v hospodě u stolu, vylepšeného pro tuhle příležitost snad jen mimořádně čistým ubrusem, a koukali po holkách. Ne, že by nestály za pohled právě naopak, kočky tady měli docela solidní, ale nezdálo se mi, že by si od nich člověk mohl slibovat víc než pár tanečků za zvuků vyluzovaných nepříliš zdařile místní kapelou. Sem tam se některý z nás zvedl ...