sem šťastným majitelem malé vinárničky na okraji Prahy. Nedávno si celou vinárnu zarezervovala nějaká firma pro podnikový večírek. Jídlo i pití bylo na účet firmy a zaměstnanci svého chlebodárce rozhodně nešetřili, otevíral jsem jednu lahev za druhou, až jsem se začínal bát, že mi víno, nebo whisky dojde. Teprve dlouho po půlnoci se začala společnost rozcházet. Když asi ve tři ráno zbylo ve vinárně jen pět hostů a já, vyšlo najevo, že jedna žena asi neodejde. Seděla s hlavou na stole a když se jí její kolegové čtvrt hodiny snažili zvednout, dosáhli jen toho, že ...