"Už se probouzí," slyšel jsem něčí hlas a otevřel oči. Viděl jsem rozmazaně tři postavy a vnímal jen tupou bolest z pravé ruky. Snažil jsem se zaostřit a po chvíli jsem rozpoznal člověka v bílém plášti, sestřičku a mámu. "Byla to ošklivá nehoda. Toho řidiče dohonili na druhé straně města, takové lidi patří zavřít až zčernají," poznamenal účastně lékař. "Naštěstí jsi z toho vyváznul jen s oděrkami a zlomenou rukou. Za pár týdnů budeš v pořádku. Narozdíl od tvého kola." Tupě jsem se usmál, ještě ucítil máminu pusu a narkóza mě znovu povolala do sladké ...