Klidně to přiznám. Jsem sobec, mám rád, když MI je dobře. Není v tom žádný mužský šovinismus, nejsem pračlověk, jde jen o to, že se prostě nedokážu ovládnout. Když vylezu na Julii a ona sebou začne házet tak, jak to umí jen ona, dlouho nevydržím. My muži na to nejsme stavění. Všechny ty povídky o devadesátiminutových erekcích… pche, to určitě. Pokud ji někdo má tak dlouho, nejspíš si moc neužívá – evoluce to chtěla jinak. To ovšem neznamená, že by za vhodných okolností muselo všechno brzy skončit. Pokud jde o mě, dá se to zařídit tak, že se poddám. Poddat se může znamenat nejrůznější věci – od pouhého převalení se na záda, kdy si Julie může s mým klackem dělat co chce, až po svázání třiceti metry prádelní šňůry. Čím menší kontrolu mám nad tím, co se děje, tím déle to může trvat. A čím déle to trvá, tím hezčí to celé je, tím silnější je závěr. Takže, divíte se, proč jsem Julii vybídl, ať je nahoře častěji? Snažil jsem se, jak to jen šlo, aby to měla co nejjednodušší. Koupil jsem pouta a položil je do zásuvky nočního stolku, na smotanou černou šňůru nařezanou na šikovné délky.
Když Julie zatoužila po posteli s kovovým rámem, která stála o 300 dolarů víc, než jsem si myslel, že si můžeme dovolit, souhlasil jsem… měl jsem k tomu dobrý důvod. Plánoval jsem, že mě k ní přiváže a bude si se mnou dělat, co bude chtít. Jak už jste si asi všimli, to, o co tu běží, je „otroctví“. Ovšem takové, kde se s otrokem dějí věci… je škádlen a je mu odpíráno vyvrcholení. Je drážděn daleko víc, než by si kdy myslel, že snese. Jde o pocity, ne o sadismus. Nestydím se říct, že tak to mám rád. Už jsem se přece zmínil, co mi dělá dobře. Ale ať se propadnu, jestli kecám. Julii se nahoru moc nechtělo. Když jsme se poznali, v takové té fázi „zkus všechno, o čem’s kdy slyšel“, mě třikrát svázala. Dodnes si pamatuji každý detail. Nejde mi přitom o to, abych byl pořád dole, týden v kuse nebo tak. Ale tak jednou za měsíc by neškodilo…
Netrvalo dlouho a zjistil jsem, že Julie nemá chuť na to, na co já mám. Byl jsem zklamaný, tlačil jsem na ni. Naštvalo jí to a odmítala můj tlak. Pokud jde o všechno ostatní mezi námi, v posteli i mimo ni, bylo to skvělé. Julie je skvělá, pořád tak pěkná a bystrá, jako když jsme se brali. Navíc je teď tolerantnější k mým náladám. Takže jsem tu zásuvku otevřel, věci vyndal, zase ji zavřel a dělal, jako že nic. Sehnal jsem nějaké knížky povídek o bondáži a Julie si je se mnou v posteli přečetla – jak se zdálo, docela ji to bralo. Jenže po tom si přála pořád jen to samé – nechat se přibít k matraci mým obtahovákem. Jen jednou se mi podařilo dostat ji do situace, kdy jsme si to zkusili. Julie mi něco „dlužila“, tak jsem jí požádal, ať mi to „vrátí“ právě tím, že mě sváže. Byla to chyba. Nepoložila se do toho, a nakonec jsme z toho ani jeden, ani druhý nic neměli. Zkoušel jsem jí pak vysvětlit, co se mi na tom líbilo. Julie odvětila, že když to dělá, není si jistá, zda se mi líbí, když s ní spím „normálně“. Jsem možná sobec, ale ne blbec. I když mi chuť zůstala, přestal jsem na to myslet.
Přitiskl jsem Julii k sobě a řekl jí, že už jí nikdy neřeknu, ať se do mě pustí. Nic by mě tedy nepřekvapilo víc, než když jsem o příštích narozeninách v práci otevřel tašku a našel v ní balíček. Roztrhl jsem obal a našel v něm ta stará pouta. A popsaný lístek. Pouta jsem rychle zasunul do kapsy na boku tašky, dřív než si jich mohl někdo všimnout. Nevěřil jsem očím, když jsem si lístek přečetl. Stálo tam: Dnes večer, až přijdeš domů, půjdeš do ložnice a svlékneš se. Do pasu. Opřeš se o pelest a těmi pouty si spoutáš ruce za zády. Pouta předtím prostrčíš čelem postele. Počkáš a budeš přemýšlet, co tě čeká. Hezké narozeniny. Julie. Postavil se mi hned.
Asi není třeba zdůrazňovat, co jsem celý den dělal. Snažil jsem se nemyslet na to, co přijde, nedělat si příliš velké naděje. Moc mi to nešlo. Uklidňoval jsem se tím, že Julie určitě dobře ví, co tím lístkem vyvolala, a že se postará o to, abych se nezklamal. Samozřejmě, že jsem se cestou domů zamotal do dopravní zácpy a dorazil o patnáct minut později, než obvykle. Ovšem, Juliino auto před domem nestálo. Vyskočil jsem z auta a vrazil do dveří, abych co nejdříve splnil, co mi nařídila. Nechal jsem si jen slipy a šortky a čekal. Stál mi jak tyč. Po několika minutách jsem někde dole v domě zaslechl klapot podpatků. Ve dveřích ložnice se objevila Julie, hlavu skloněnou. Za zády držela plátěnou tašku.
Překvapilo mě – no spíš zklamalo – co měla na sobě. Nic hrozného, ale ani nic moc sexy – svetřík a sukni. Jenže pak se objevila druhá postava, a při pohledu na ni se mi podlomila kolena. Bylo to jako oživlý sen – prsa vystupující z černého saténového korzetu, štíhlé nohy v černých punčochách, černé kožené náramky na zápěstích, tenký obojek. „Ukaž se mu, „povídá. Julie se otočila. Ruce, v nichž držela tašku, měla za zády svázané. „Polož to na postel, „pokračovala. „A pak si sedni támhle do křesla. “ Julie udělala, co měla. Moc dobře se jí nesedělo. Zatím se na mě ani jednou nepodívala.
Ta druhá se postavila přímo přede mě – cítil jsem intenzivní vůni parfému, těžkou, nevím zda přírodní nebo chemickou, ale to mi bylo jedno. Neudržel jsem se, jen jsem jí zíral na prsa. Nevědomky jsem si oblízl rty. „Líbí se ti to, co?“ zeptala se a přejela mi rukou po bouli v rozkroku. Když vám stojí, nemůžete říct ne. „Jmenuji se Sasha. Jenže ty mě budeš oslovovat: Ano, paní‘. Pokud ti to nešlo přes držku, ráda si pohraju s tebou a s bičem, dokud se to nezlepší. Nebo že by ti to šlo samo?“ „Ano, paní, „odpověděl jsem. Vypadlo to ze mě úplně přirozeně. Bylo to nabité sexem. Sáhla to tašky a vytáhla ostrý zahnutý nůž. Skoro takovou miniaturní kosu. Vrazila ji do jedné nohavice a trhla nahoru.
Látka povolila. Chladné ostří mi přejelo po pokožce směrem k pasu. Zalapal jsem po dechu. Stačilo pár řezů a z mého oblečení zbyla jen hromádka hadrů. Kopla ji pod postel. Připadal jsem si o mnoho víc nahý, než kdybych se sám svlékl. Přejela mi tupou stranou nože po penisu. Čekala asi, že se schoulím do klubíčka. Nestalo se. Strašně jsem ji chtěl. Odložila nůž a přitáhla mi provazem jednu ruku k rámu postele. Předtím ji bolestivě zkroutila, dlaň jsem měl až někde mezi lopatkami. Druhou mi nechala volnou. „Vyhoň si ho, „řekla, sedaje si k Julii na opěradlo křesla. „Cože!?“ „Budeš mi říkat ‚Ano, paní‘. Udělej si to. Měřím ti čas. Čím déle se s tím budeš párat, tím horší to pak bude. “ „Nerad bych to takhle vycákal, „pokoušel jsem se s ní flirtovat. Ignorovala to. „Ach tak, ještě na jednu věc bych zapomněla, „a uvázala mi na kořen penisu, pod šourek, smyčku, kterou pevně utáhla. Okamžitě mi ztvrdnul ještě víc. „Tak, „povídá, „dej se do toho. Počítám. “
Měl jsem volnou levou ruku a jsem pravák. Věřte mi, že je to velký rozdíl. Daleko větší rozdíl byl ale v tom, že jsem měl utaženou tu smyčku. Ať jsem dělal, co jsem dělal, smyčka to spolehlivě zadržela. Zatímco jsem se dřel, Sasha vyhrnula Juliin svetřík, rozepla jí podprsenku a začala se věnovat prsům. Kdykoli jsme se o tom bavili, Julie byla lesbičkami znechucená, ale teď jen zavřela oči a padla na opěradlo. Bolela mě ruka, škrtila mě stažená smyčka, ale při pohledu na úplně neznámou ženu, jak to dělá mé manželce, jsem nemohl přestat. Myslel jsem jen na to, jak se udělat, vystříkat na podlahu. Teď jí vyhrnula sukni, naslinila si prst a vrazila jí ho dovnitř. Julie nesténala nahlas, ale bylo vidět, co to s ní dělá. Nemohl jsem se udělat. Sasha se rozčílila: „Co je to za čuráka! Nedokáže splnit ani ten nejjednodušší rozkaz!“ Popadla mě za ruku, zkroutila mi ji a připoutala k rámu postele. Prohrabala tašku a vytáhla červenou kuličku – roubík – s koženým páskem. „Nechceme, aby sousedi zavolali lítačku, že ne, „řekla a přitlačila mi roubík na rty. Když jsem neotevřel ústa, chytla mě druhou rukou za koule a zmáčkla je. Než jsem stihl zařvat, už jsem ho tam měl. Utáhla řemínek. Teď jsem mohl nejvýš tak huhlat. Potichu.
Vybalila tašku. Koženou plácačku zatíženou nýty, pěticentimetrové krokodýlky, hrubý žlutý provaz, černý dvojitý připínací penis. Přivřela oči a zasunula si jeden konec do tekoucí píčy. Utáhla si řemínky na bocích. Druhý konec jí necudně trčel z rozkroku. „Teď zažiješ něco, cos‘ ještě nepoznal. Opíchám tě. Mám to moc ráda. “ Obkroužila prsty umělý žalud a „pohonila“ si ho. „Samozřejmě, nemáš píču. Tak to ho budu muset vrazit někam jinam. “ Zamrazilo mě. Chtěl jsem to po Julii tu noc, co nám to nevyšlo. „Myslíš, že tě něčím promastím? To určitě! Pokud bych chtěl promazat, někoho ti seženu, nějakého chlapíka, co ti to udělá. Když budeš chtít promazat, pěkně se sevřeš, aby se do tebe udělal. To, co do tebe nastříkal, ti poteče ze zadku a pak tě ojedu já. “ Došlo mi, že kdyby se tak rozhodla, nezabránil bych tomu. Musela si toho všimnout. „Copak, bojíš se?“ rýpla do mě. „To bys tedy měl. Leda že by tě napadlo, kde jinde se dá sehnat trochu mazání?“ Několikrát jsem pokývl směrem k Julii. Pousmála se. „Ty jsi ale perverzní prasátko. “ Povalila Julii na podlahu a obořila se na ni: „Vyhrň si tu sukni. Tvůj manžel chce, abych tě opíchala. Vsadím se, že to zvládnu líp než on. “ Julie se vleže na zádech snažila vykasat si sukni k pasu.
Sasha jí přivázala zápěstí ke kotníkům. Nohou obutou do vysoké kozačky pak do ní lehce kopala, až jí natočila do polohy, kdy jsem jí skvěle viděl mezi nohy. Sasha se postavila přímo přede mne a povídá „Podívej, jak teče.“ Nekecala. „Řve, když jí to děláš? Se mnou si teda zařve. Ovšem ty si to nebudeš užívat tak, jako já. “ S těmito slovy mi na bradavky připnula krokodýlky. Šíleně to bolelo. Zároveň se mi do ptáka nahrnulo ještě víc krve. S každým úderem srdce poskočil. Sasha si klekla Julii mezi nohy a jedním vrzem do ní vrazila připínáka až po okraj. Vzepřela se na rukou, takže jí bradavkami přejížděla po rtech. Začala přirážet. To mlaskání… Netrvalo dlouho a Julie jí začala pomáhat. Když se udělala, zařvala, prohnula se v zádech a házela hlavou ze strany na stranu, dokud neměla dost. Pak zůstala bezvládně ležet.
Došlo na mě. Julie Sashe pomohla, pomohl jsem i já tím, že jsem se nebránil. Přehly mě přes čelo, přivázaly mi kotníky k nohám postele a svázaly mi předloktí složená za zády. Byl jsem naprosto bezmocný a přístupný. Sasha nařídila Julii, ať si lehne a sevře mi stehny hlavu. Plácla mě přes zadek. „Dělej, vylízej ji. Pořádně. A ne abys přestal. “ Ucítil jsem, že se mě dotkla špičkou umělého penisu. „Pořádně to z ní vylízej. Neuděláš se, dokud se neudělá. “ Přitlačila. Najednou to bylo ve mně. Roztřásl jsem se. „Věděla jsem, že se ti to bude líbit, „zašeptala. „Pořádný černý péro. Nejsi tak trochu teplej, co? Nedivím se, že manželka strádá, určitě jí to děláš a přitom si představuješ, jak ti nějakej černej samec valchuje prdel. “ Zarazila ho až po okraj a začala přirážet. Nikdy dřív ze mě tolik neteklo, cítil jsem jak mi z něj kape. Dělal jsem co jsem mohl, abych Julii udělal. Obličej jsem měl celý ulepený, nos plný její vůně. Sasha mi zarývala drápy do zad a zadku, úplně jako nějaké zvíře. Konečně se Julie prohnula v zádech a stehny mi málem rozmačkala hlavu. V té chvíli Sasha pořádně přirazila a volnou rukou povolila pásku. Vybuchl jsem, postříkal si břicho a Sasha mi ještě pomáhala. Bylo neuvěřitelně skvělé cítit, jak se mi kolem análu všechny svaly rytmicky stahují. Když jsem skončil, zůstal jsem viset v poutech.
Nepamatuji se, kdo mě odvázal ani jak jsem se dostal do postele k Julii. Pamatuji si jen, jak skvělé bylo ležet a celým tělem se jí dotýkat. Sotva jsem si uvědomil, že se Sasha sprchuje, převléká a chystá k odchodu. Když jsem zvedl hlavu, stála už ve dveřích v obyčejné košili a džínách. Vypadala naprosto nevinně. „Všechno v pohodě?“ „Ano, „odvětila Julie. „Díky. “ „Tak, já padám. “ A byla pryč. Julie se ke mně otočila, podepřela si hlavu jednou rukou. „Stála dvě stovky, „pronesla tiše. „Stálo to za to?“ Místo odpovědi jsem ji políbil na čelo. „A co ty, jak se ti to líbilo?“ Laškovně si mě změřila a usmála se. „Moc. Teď už to víš?“ „Mohli bychom se střídat. “ Znovu jsem ji políbil. „Teď, když už víme. “ „A co ji ještě někdy pozvat?“ „To bych moc rád. “ Přivinula se blíž. „A teď mám ještě na něco chuť. Pokud mi to dovolíš. “ Vztáhla ke mě ruku. Začal mi znovu tvrdnout. Dovolil jsem jí to. Nakonec nebudu takový sobec.
