Venku mrzne až praští a já se vydávám na víkendový horský výlet. Slunce slabě prosvítá mezi mraky, jenž se převalují nad horami tyčícími se vysoko k nebi. Pomalu přicházím k známému srubu a těším se až se rozhoří oheň v krbu a já si dopřeji horký čaj se svým přítelem. Sedím na vlněné přikrývce a usrkávám tu skoro ještě bublající tekutinu provoněnou mátou. V krbu příjemně praskají polena a oheň nádherně hřeje, jako žhavé slunce v parném létě. Oknem je vidět bílý sníh, který se třpytí, jako by ho někdo posypal stříbrným prachem. Nechávám se ...