Byl teplý říjen a vysokoškoláci se chystali na další studium. Přestože už padalo listí, venku bylo nádherné slunečné počasí. Den jako vymalovaný. Markéta s Romanou seděly ve svém pokoji na koleji a rozesmáté se připravovaly na první přednášku, která měla být za necelé dvě hodiny. "Markéto, víš že nám sem přibude dneska další spolubydlící?" "Hm, jsem zvědavá, doufám, že to nebude nějaká semetrika." Opáčila Markéta a líčila si tvář. Někdo zaklepal. Ve dveřích stála dívka drobné postavy. Vlasy měla černé jako havran, oči veliké a hnědé a na rtech se jí zračil sladký příjemný úsměv. ...