Vlak dorazil do cílové stanice vé stanice s desetiminutovým zpožděním. Prošla jsem soupravu, překontrolovala zavření oken a dveří, pozhasínala, hodila si přes rameno řemen kabely a vystoupila na perón. Foukal studený vítr, proletovaly kapky, bylo otázkou času, kdy se rozprší naplno. Nejezdila jsem tuhle túru ráda, bylo po půlnoci a musela jsem přes půl města. Dřív mě brával do auta vlakvedoucí, ale pak si chtěl jednou sáhnout a já mu řekla, ať toho nechá, že nemám zájem a od té doby šlapu po svých. Navíc jsem byla dost naměkko, včera mi řekla Tereza, že ode mne ...