Přijel jsem výtahem do sedmého patra a tam jsem se ocitl v chodbičce, která byla ze všech stran ohraničena skleněnými dveřmi. Vezmu za kliku dveří, které vedly k recepci. Ouha. Dveře se neotevřely. Zabral jsem víc, jestli to není mojí slabostí, ale pořád nic. Najednou za recepčním pultem se zdvihl ten nejkrásnější obličejíček pod sluncem. Dívka za pultíkem měla delší černé vlasy, které v záři zářivek zářily jako měsíční paprsky. Její obličej svítil jako sluníčko za jasného letního poledne. Její oči byly tak uhrančivé, že se mi podlamovaly nohy v kolenou a já čekal, co ...