Plochá krajina se táhla zdánlivě až do modrého nebe. Jen znalci tohoto kraje věděli, že je to moře. Samozřejmě také domorodci. Ti to tu znali. Seděl jsem znuděně u bazénu a palec pravé nohy jsem měl v jeho křišťálové vodě. Manuel ho již vyčistil i zahradu ošetřil. Nikdy jsem nevěděl kdy to dělá. Ale jednou, když jsem ze Saint Tropez vrátil až ráno, nachytal jsem ho při práci. On byl prostě líný dělat v tom vedru a tak vstával již ve čtyři. Prostě blázen. Marie měla také hotovo, nutila mne, abych vyjádřil mé přání, co bych jako chtěl k obědu. Udělal jsem ji zase mým pohledem. Práskla dveřmi a šla. Abych se představil: jmenuji se Henrico a jsem výplod lásky americké milionářky a německého továrníka. Nedaleko Saint Tropez měli svoje hnízdo lásky, na usedlosti Granatilio. Aby jste tomu rozuměli, není to žádné město či vesnice, je to opuštěná usedlost v nudné rovině za Saint Tropez. Řekl bych, že si tu dávají lišky dobrou noc, ale to není pravda, protože tu jistě žádné nežijí. Tak praštěné lišky nejsou, aby nosily kožich v tom vedru, jako to činí mnohé dámy v kasinu Monte Carlo. Když se jim stal ten malér, myslím mým zploditelům, nechali mne na Granatilio a zaopatřili vším, co nežádoucí syn potřebuje. Facky mi dával Manuel – zahradník a mateřkou péči Marie, hospodyně a uklízečka v jedné osobě. Dnes mi není ještě 20 let a mám pocit, že jsem v životě vše poznal. Přes den se povaluji na Granatilio a večer chodím do Saint Tropez do jednoho baru v přístavu. Carlo, co mu ta vyhlášená knajpa patří je docela prima kluk. Jak vypadám? Představte si Američana a Němce a pěkně si tuto představu promíchejte. Dámy z kasina říkají, že jsem hezký, to nemohu posoudit, líný jsem, to jo, to bude ta americká krev, co mi proudí v žilách. Ale řekněte sami! Matka mi posílá měsíčně 5 tisíc dolarů a otec donedávna posílal 5 tisíc marek. Asi mu ušlo, že teď máme Euro a posílá 5 tisíc dolarů . Takže mám 10 tisíc dolarů a o chod Granatilio se starat nemusím, ani o jeho financování. Výplata služebnictva také není má záležitost. Co mi zbývá jiného, než být líný? Bylo 10 hodin dopoledne a slunce pálilo, jako vždy. Obrovská vila byla oplocena vysokým plotem a na jejím nekonečném pozemku rostlo skoro vše, co se na jihu vidí. Granátová jablka, fíky, pomeranče citróny a spousta kytek, o které se stará Manuel. Takže, kdyby jste chtěli vědět, jak se všechny jmenují, tak za ním zajděte. Bydlí hned za zdí Granatilio. Právě přijela Amanda. Poznám to podle jejího stylu, jak nesmyslně ovládá proces řazení. Jinak se jí nedá nic vyčíst. Dnes přijela s Marcem. Marc je do ní zamilován. Ona ne. Myslím, že má Amanda známého v mé bance v Saint Tropez, který jí musel prozradit, jak vypadá mé konto. Je do mne celá blázen. Ani jsem se neotočil, věděl jsem, že mi hned sáhne na ptáka. Vlastně dnes ne, protože přijela s klukem, abych na ni žárlil. Zmýlil jsem se. Přišla k bazénu, přimáčkla své rty na mé (má je docela pěkné) a rukou mi zajela do plavek a nahmátla můj ocas. Nemám to rád, protože mi hned ztuhne. Taky že jo. Postavil se a vyklouzl z plavek, pokud se tomu kousku látky tak dá říci. Mám pocit, že čím méně látky na kusu ošacení je, tím je dražší. Plavky stály 85 Euro a to prý byly v nabídce. Marc se nijak nepozastavoval nad mým ztopořeným přirozením, protože sledoval, jak se Amanda svléká. U spodního prádla nezůstalo a plavky nechala doma. Marc udělal to samé asi plavky také zapomněl, nebo neměl těch 85 Euro. Oba byli nazí jen já měl ten kousek látky, ze které koukal můj orgán. Dlouho jsem je neměl. Amanda mi je stáhla přes zadek a počala hřáti mého žaluda v ústech. Kupodivu to chladilo. Marc skočil do bazénu. Nejprve jsem si dělal starosti, že se mi Amanda hrabe na ptáku, když tu je Marc, pak jsem na to přestal myslet. Nebyl to můj problém. Amanda si vzala má varlata do úst a jazykem si je přehazovala. To uměla dobře a mně se to líbilo. Roztáhla své nohy nad mými ústy a já jí počal jemně kousat poštěváček. To umím, říkalo mi to již spoustu dam. Hned se udělala. Marc dělal jeden bazén za druhým, pak jsem ho již neslyšel. Amanda mi totiž počala lízat konečník, to je docela příjemné. Pak si vzala mého pyje do úst, ale konečník lízat nepřestávala. Bylo to fantastické, ale prakticky nemožné. Ležel jsem na zádech a cítil vůni pomerančů, přestože jsem měl ústa v Amandině kundě. Pak mne docela počalo zajímat, co se děje mezi mýma nohami a nazvedl jsem trochu hlavu. U mého konečníku se činil Marc. Nebyl jsem si jistý, zda mu nemám jednu vrazit, ale protože se mi to líbilo, oddával jsem se rozkoši. Rozumíte? Kolem kvetly pomeranče a fíky již počínaly míti plody. Slunce svítilo jako blázen, připadal jsem jako ve studiu, jako když se natáčí. Pak se staly dvě věci najednou: vystříkal jsem se do Amandiných úst a Marc mi vrazil svého ptáka do prdele. Nejprve jsem chtěl protestovat, pak jsem toho nechal, protože to bylo příjemné. Mrdal mne tak dlouho, až se udělal. Cítil jsem každý jeho vstřik. Amanda se znovu udělala do mých úst a při tom stříkala jako chlap. Tak to jsem neznal. Zase se mi postavil. Tentokrát to byl Marc, který se mého ptáka ujal. Bylo horko a já cítil, že mám ještě šťávy, co musí ven a tak jsem Marca nechal. Naopak, uměl to mnohem lépe než Amanda. Vzal mého žaluda jemně mezi zuby a jazykem objížděl jeho okraje, že jsem myslel, že zešílím. Nezešílel jsem, ale nastříkal jsem mu plnou pusu. Amanda zřejmě nechtěla o své právo přijít, počala Marca líbat a přitom spolykala všechny moje spermie. Mně to bylo jedno, stejně již byly ze mne venku. Amanda s Marcem se zdrželi do poledne. Ne že by se mnou jedli. Všeobecně se vědělo, že přesně v jednu přijde Maria a přinese mi něco k jídlu. Maria nenáviděla mé návštěvy. Maria je tělnatá a ve věku mé matky. Neznám mou matku osobně, jen po telefonu. Ani se nesnaží naučit se francouzsky, těžko se domlouváme. Uznejte, že se pro ženu, která mne odhodila, zacpala hubu Granatilio, milionovou nemovitostí, a měsíční almužnou, pro tu se nebudu učit její řeč! Angličtinu! Maria se o mne dobře starala nejraději mne přebalovala a dělá to ještě dnes. Pochopte, neodpustím jí tu radost, odmalička mne vypiplala. Vždy když měla pocit, že jsem špinavý, houkla z kuchyně: „Henrico, koupat, jsi zase jak prase!“ Zrovna jsem lezl z bazénu, plavky za 85 Euro jsem někde založil, takže jsem byl jak mne Bůh stvořil, když jsem zaslechl její volání. Šel jsem tedy do kuchyně. Na stole kde se daly pořádat hostiny, jak byl velký, již ležela deka, mísa s teplou vodou a všelijaké pudry a mastičky. Maria mne změřila od hlavy k patě a odfoukla si odporem. „Prase, kdy ty se jednou sám umyješ? To se bojíš vody? Tak hop, lehni si na stůl, dám se do toho.“ Lehl jsem si na stůl, na záda a roztáhl nohy. Maria počala žínkou omývat mé mokré, chlorem z bazénu vonící tělo. Musím jí vyčíst, že na prsou a břichu, pažích a stehnech to odbyla. Asi jsem byl nejšpinavější na pohlavním údu. Tím se zabývala nejdéle. Protože se mi, jako vždy hned postavil, říkala, že jsem hulvát. Pak přišly na řadu mastičky. Dala si jich do dlaní trochu a masírovala mi ztopořeného čuráka. Pravou rukou držela můj klacek a levou plochou dlaně kroužila na mém žaludu. Byla to tak nádherná bolest, že jsem hlasitě řval. „Nezapomeň mi říci, až budeš stříkat, chlapče, abych zase nepřišla o můj elixír. Maria tvrdila, že moje spermie jsou zdrojem jejího mládí. No, pro mne to byla již hodně dospělá ženská, ale, když jí to dělalo radost, co bych se neobětoval. Pak to přicházelo. „Maria, budu stříkat,“ zařval jsem a převzal její práci. Ona totiž otevřela pusu a já onanoval. Byla to naše hra. Již od mé puberty jsme to měli jsme nacvičené. Pak jsem počal stříkat a Maria polykala. Když se nabažila, bývala naše hra u konce. Někdy se však cítila i Maria špinavá a to jsem jí musel oplatit. Měli jsme k tomu účelu malou stoličku, na kterou jsem si musel sednou a Maria mi strčila hlavu pod sukni. Ona byla velice stydlivá, rozumíte? Pravá francouzská, počestná žena.

Povídky, co by se mohly líbit: