Večer, když. celý dům ztichne a kroky na schodech umlknou; začíná můj vlastní tajný život. Rázem se má mysl a tělo dostává do zvláštního stavu a cítím se podobně jako Alenka v říši divů. Jako bych procházela zrcadlem do světa neuvěřitelně tajemného a lahodně citového, do světa vyplněného povznášející lehkostí a proměněného v sametově měkké ticho. Už dlouho předtím jsou mé údy naplněny touhou, tmavou a sladkou, jako lesní med.
Chloupky na celém těle se chvějí vzrušením a já nemohu ani chvilku klidně posedět. Ruce skoro samovolně klesají k bráně mého rozkošně se nalévajícího ráje. Moje sladká štěrbinka se začíná ozývat mezi nohama a pomalu a jemně se rozevírá. Vlny napjatého vzrušení se přelévají tělem, opakovaně, jedna za druhou. Zdá se jako by si pohrávaly s ňadry, zaplavují oči zářivou touhou a potom zpět přes chvějící se řasy sklouznou dolů, k naběhlé skulince. Stehna se třou o hladkou látku hedvábných kalhotek a já cítím, jak dole hořím a vlhnu. Pak se nohy se od sebe pomalu vzdalují…, chtěla bych se o něco opřít… a rozevřít je co nejdál od sebe. Jsem v očekávání dalšího vzrušení jako opilá, skoro se motám… a celý pokoj se mění v rudou květinu. Snažím se ze všech sil být trochu klidnější, ale touha je silnější než má vůle. Jeden prst pomalu vklouzne mezi má rozevřená stehna a jemně vniká do mé roztoužené jeskyňky. Jak pomalu klouže dovnitř a ven, bere sebou na povrch její dráždivou vůni. Zvednu ruku k ústům, jemně celý prst přejedu jazykem a pak se už nemohu z té vzrušující vůně vymanit. Zdá se mi podivuhodně prochvívající a nutí mě znovu zasunovat svůj porcelánový prst do mušličky co nejhlouběji. Jsem z té vůně celá žádostivá… tak posedlá… stále ji cítím…
Pomalu spadávají kalhotky k mým kotníkům a já z nich vystupuji jako Venuše z mořské pěny. Stejně něžně sklouzne sametová košilka z mých ramen. Moje nádherná, kypící ňadra se bouřlivě vyhoupnou na svobodu. Jejich tmavé dvorce jsou naběhlé a bolavé vzrušením. Beru jedno ňadro do rukou, zvedám je nahoru a jazykem pomalu objíždím ztuhlou bradavku. Beru ji do úst, jemně ji promnu rty a pak stisknu svými zoubky. Oh, jak to sladce bolí…tak bolestně sladce… Znovu hladím ňadra, jemně je mačkám, hraji si s nimi a pokouším se jazykem jim dát alespoň trochu hojivého balzámu. Beru z toaletního stolku lahvičku parfému a kapu si jej na svá nádherná, broskvová ňadra a přivoním k nim. Pak jako smyslů zbavená klesám na znak na vysoký koberec a strhávám ze sebe všechno. Jsem teď úplně nahá a svobodná. Roztahuji široce nohy… stehna už tvoří skoro přímku, a cítím, jak má květinka rozkvétá a lístky se pomalu rozevírají. Opírám se jen o chodidla a vzpírám se na rukou. Chce se mi křičet: „Pojď! Nenechávej mě čekat! Tak už pojď… Znovu sklouzne má ruka do klína. Potěšeně se pomazlí s jemnými chloupky, sjede níž a pomaloučku projíždí vlhký žlábek. Prostředníčkem se mazlím se svou chvějící se mušličkou, proniknu jím do teplé studánky a zkoumám zvídavě její hloubku a šířku.
Pak ale znovu objedu plné a rozkvetlé lístky a pohraji si s poštěváčkem. Zkoumám zvědavě jeho sladké tajemství a nechávám vyklouznout ven krásně citlivou a zralou červenou višničku. Je tak dráždivá a skvostná. Chtěla bych ji vzít sama do úst, přejíždět jazýčkem její hladkou slupku, stisknout zoubky a vyzkoušet její sladký obsah. Cítím, že jsem plná rosy, která zavlažuje celou okolní krajinu a všechno roste, pučí a nádherně jarně se nalévá… Zdá se mi, že i já rostu, že jsem samý dráždivý poštěváček…, samé rty…, jsem jako vytrysklý pramen. Ach… jsem tak vzrušená… Jsem jako bleskový jiskřič… Trhám sebou… Je to nevýslovně skvostné! Ano… já… já… á… á… á… O něco později se osvobozuji z prvního přesladkého napětí této hry.
Lehám si na bříško a podkládám se dvěma saténovými polštářky. Jsou tak hebké, že si připadám.jako na obláčku. I oheň sálající z mého těla mi říká – vznášíš se…, jsi volná jako pták…! Za chvíli se ale mé chloupky znovu chvějí, ruce svírají pevná kulatá ňadra, prsty kroutí tyčící se bradavky, které žadoní, víc… ještě víc! Ach, jak jsou sladce tvrdé… a nezměrně dráždivé.:. Boky se zachvívají a toto napětí předávají jako štafetu na můj půvabný zadeček. Má pravá ruka pomalu přejíždí po páteři dolů a objíždí vypouklé tvářičky. Prsty proběhnou údolím mezi dvěma hladkými kopečky, nahmatají malou jamku a jemně se jí dotýkají a objíždějí. Toto slídění je rozkošně dráždivé. Zdá se mi, že bych chtěla vstoupit celá do tohoto rozkošného zlatého zámku. a tak chvíli zkouším a hledám správný klíč, kterým bych pevnou bránu otevřela. Potom znovu mé roztoužené prsty postupují níže, přejedou malou hrázičku oddělující sevřenou růžičku od vlhké tůňky. Prsty pronikají dovnitř, prověřují její hloubku a pak,jakoby nevěřily prvnímu zjištění, zkouší to znovu a znovu.
A tůňka se při tom vylévá z břehů a rosí okolní hebký porost. Vnitřní pramének má však tolik vláhy, že vyvěrá ven a mezi vysokými srázy se vine jako malý potůček dolů. Část vláhy rozdá cestou velkým a slastí naběhlým okvětním lístkům a zbytek mizí jako ponorná říčka v jeskyňce, která ukrývá malého, ale vzrušivého dráčka. Pak prsty, dostatečně ovlaženy, vystupují ze studánky, aby se vzápětí přilnuly k rozevřeným lístkům: Ty jsou slibně naběhlé a nenasytné. Prostředníček se rozhodl, že ještě vydráždí draka a bude se ho snažit udolat. A tak, jako Svatý Jiří s kopím, se na něj odvážně vrhne a vyhání ho z jeho skrýše. Nemilosrdně jej píchá, bodá a marně utíná jeho nenasytné hlavy. Ten, aby se zachránil, vysílá prosebné, vzrušivé signály do celého těla. To se však celé chvěje v očekávání nádherného vítězství. Ostatní prsty se mezitím třepetají jako křídla amazonského kolibříka mezi lístky rozkvetlé tropické rostliny. Ta roní stále víc a víc nektaru. Mokří křídla tak silně, že kolibřík již není schopen letu a bezvládně padá do podrostu. A zdá se, že masožravá rostlina jej pomalu pohlcuje…, ale celé tělo doslova bouří jásotem z tohoto zmaru, z tohoto vítězství, z toho pádu i vzestupu a oslava končí výbuchem obrovského slavnostního ohňostroje. A potom už jenom pár posledních barevných hvězdiček klesá pomalu dolů po temném nebi…
