Tentokrát jsem na to šel opravdu tvrdě. Potkal jsem se s Ivou po dlouhé době. Všední blondýnka, nijak výrazná, s docela hezkou postavou a slušným poprsí, která si mě, bůhví proč, kdysi na narozeninovém večírku vybrala jako vrbu a vykládala mi o svých starostech a problémech. Výsledkem mého dvouhodinového trpělivého naslouchání bylo pouze telefonní číslo na umolousaném papírku. Párkrát jsme se později sešli, ale mé snahy byly potlačeny hned v zárodku a tak jsme skončili jen u několika schůzek v kavárnách. Poté už mě přestalo bavit poslouchat nekonečné monology a tak jsem jednoduše její číslo ...