Byla hluboká noc. Za oknem klidně zářil měsíc a svými paprsky barvy stříbra ozařoval plochu pokoje. Na první pohled v něm nebylo nic zvláštního. Dvě lůžka, každé na jiné straně pokoje, na každém jedno tělo. Bratr a sestra. Jejich stáří se lišilo o čtyři minuty. Před šestnácti lety totiž přišli na svět jako dvojčata. Vyrůstali spolu v naprosté shodě a sourozenecké hádky u nich neměly místo, jak tomu bylo v jiných případech. Nikomu se to nezdálo divné, proč také. Byl to prostě zářný příklad dobré výchovy. Nikoho by nenapadlo, že by to mohlo být jinak. ...