Všechno to začalo jednoho červnového dne, přesněji řečeno odpoledne. Slunce pražilo do rozpálených betonových bloků panelového sídliště v Praze a my si řekli, že už jsme dlouho nezažili pořádné vzrůšo. Jak jsme tak posedávali mezi betonovými bloky sídliště, uviděli jsme starého známého učitele Pepína. Slovo dalo slovo a my nemohli odmítnout pozvání na jeho chatu do Krkonoš. Pojede tam prý se svojí třídou, co učí na školní výlet a tak by asi potřeboval vypomoci se zvládnutím kázně. Jeho nabídku jsme samozřejmě s povděkem přijali a slíbili mu, že tak příští pátek přijedeme. Chatu jsme dobře znali, jelikož ...