Dnes je sobota. Není škola. To byla moje první myšlenka, když jsem vstal. Slunce, vyšlé hodně brzy, svítilo mezi závěsy a utápělo vše v měďově žlutém světle. Líbilo se mi ještě chvíli ležet a přemýšlet o tom a tamtom. Byla to paní Holtingová, moje učitelka matematiky. Když jsem zavřel oči, viděl jsem jí, jak rychlou rukou píše formulky na tabuli a jak se její malý a pevný zadeček rýsuje pod sukní, čárka mezi oběma polovinami je zřetelná. Asi by jí to vyděsilo, kdyby tušila, že moje pravá ruka vjíždí nyní do pyžamových kalhot a jemně ...