Tak jako častokrát dříve, i dnes večer mi zavolala má žena Veronika, že s něčím potřebuje pomoci v naší práci. Oba totiž pracujeme ve stejné prodejně. Protože to nebylo daleko a už se stmívalo, vzal jsem si na sebe pouze triko a kraťasy. Po příchodu služebním vchodem do prodejny po zavírací hodině, mi došlo že tam už asi bude úplně sama. A začínal jsem proto pomalu tušit o jakou pomoc půjde. Když jsem vešel k ní do kanceláře a spatřil Veroniku, jak sedí na stole s široce roztaženýma nohama, horečnatým pohledem upřeným do prázdna a dvěma prsty ...