Den svatby Karolíny se starým Baronem se nezadržitelně blížil a Karolína byla den ode dne více smutná. Poslední večera před tím slavným dnem, když všichni spali vešla do Markova pokoje. Marek ještě nespal a byl otočený ke Karolíně zády. Jakmile uslyšel, že se jeho dveře otevřeli otočil se a překvapením nebyl schopen ani promluvit. Karolína si sedla na kraj postele a řekla. Já nemohu spát a nevím co mám dělat. Já si ho nechci vzít, je starý a určitě i ošklivý a z očí se jí začali koulet slzy. Marek si sedl vedle ní, dal ...