Neštěstí nechodí po horách, ale po lidech. Alespoň tolik jsem se přesvědčil já, Kilián, syn zámeckého pána v Poříčí. Mám totiž starší sestru, jistě velmi krásnou a bohužel přesvědčenou, že všemu rozumí lépe než já. Co se týče vzhledu, tam ji opravdu nemám co vyčítat. Můžete si ji představit jako mimořádně roztomilou zlatovlásku s modrými rty a pečlivě vykrojenými rtíky. Aby také nebyly pečlivě vykrojené, když nad nimi tráví hodinu svého rána. Ale o její ranní toaletě budu hovořit jindy. Postava mé sestry zaujala jednoho pána natolik, že ji sledoval celý večer. Pohled měl tak chlípný, že ...