Po svém dobrodružství s Renčou jsem chodil zpočátku na obědy, kde jsem ji pravidelně potkával a bavil se s ní, s velkou nesmělostí a ostychem. Postupně se však vše vrátilo do normálu a setkání s Renčou měla víceméně stejnou formu jako v době, než jsme spolu „byli v kině“.Asi měsíc a půl jsme si žili každý svým životem. Renča životem spořádané přítelkyně svého siláckého přítele a já chodil s kamarády klasicky na pivo, jakmile byla příležitost. Dost jsem přemýšlel o tom, najít si nějakou holku. „Nejlépe, aby byla jako Renča,“ pomýšlel jsem si. Obcházení všemožných ...