Sex s náruživou kozatkou Renatou
Krátce po maturitě jsem začal pracovat v reklamní agentuře v jednom menším městě poblíž Plzně, kde také bydlím. O polední přestávce jsem chodil na oběd do restaurace, kam chodilo z našeho malého města celkem hodně lidí zaměstnaných většinou v úřednických profesích. Po několika málo týdnech jsem si tedy nemohl nevšimnout, že je mezi nimi i Renáta. Tehdy jsem ještě nevěděl, že se tak jmenuje, ale nebudu předbíhat. Všechno pěkně popořadě. Tu a tam jsem po ní po očku pokukoval a občas se mi i stalo, že si z důvodu nedostatku prázdných stolů přisedla i ke stolu, kde jsem seděl já. Někdy i dokonce sám. Vždycky přicházela několik minut po mně a i když to nebyla nějaká výjimečná kráska, spíš holka „krev a mlíko“, něčím mě přitahovala. Tak, jak plynuly dny a týdny, jsem se stále více snažil překonat strach z prvního kontaktu, abych ji oslovil. Stále více jsem se těšil na polední oběd, kam jsem kupodivu chodil ze všech zaměstnanců naší firmy jediný, až nastal den, kdy jsem se definitivně rozhodl. „Dnes ji oslovím,“ řekl jsem si a vyrazil v parné letní úterý na oběd. Vše bylo samozřejmě podmíněno tím, že si přisedne ke stolu kde budu sedět. Právě když jsem si objednával, zabrousil jsem pohledem na otevírající se dveře, když v tom vešla. Číšník se právě ptal na přílohu k jídlu, ale já jsem nebyl malý moment vůbec schopen reagovat. Bez okolků jsem na ní upřel zrak, abych záhy těžce zatrpkl. Ihned za ní šel její přítel, kterého držela za ruku a jakoby ho táhla za sebou. Musím uznat, že na jednu stranu se mi ale ulevilo. Měl jsem jasno a vyhnul jsem se nepříjemnému „oťukávání“. Řekl jsem číšníkovi, jakou chci přílohu a uvolněně se roztáhl do ne příliš pohodlné židle. Na zádech jsem cítil studený pot a myslím, že můj obličej musel být výrazně rudé barvy. Myslel jsem si, že tím to všechno skončilo a přemýšlel o tom, jak dlouho spolu asi můžou chodit. Jestli je na vině má váhavost a nebo jsem měl už od začátku, po celou tu dobu nekonečných dní získávání odvahy, prostě smůlu. Život plynul dál, po večerech jsem chodil s kamarády popít piva, o víkendech trochu víc. To na mě nejvíc doléhal bol ze „zase jedné promarněné.“ Renáty jsem si už postupně přestal všímat, až z ní bylo jedno další tabu. Jednou jsem takhle seděl v práci u počítače a předstíral, že vyhotovuji cenové kalkulace pro jednoho našeho zákazníka. Ve skutečnosti jsem přemýšlel o tom, jak půjdu s kamarády na pivo a kam nás asi vítr zavane toho dne večer. Byl totiž pátek a šéf už nebyl v práci, takže vládla znuděná atmosféra pracovně neplodného konce týdne. V tom se otevřely dveře mé kanceláře a vešla nedávno vdaná sekretářka Jana s ní – s Renátou. Jana, teď už mladá paní, zrovna telefonicky vyřizovala nějaké nesrovnalosti ve fakturách jednoho našeho zákazníka, a tak jenom vyhrkla: „Šéf tady není a je tady slečna shánějící práci, tak kdybys byl tak hodnej a vysvětlil jí o co jde, dík.“ Nestačil jsem ani zalapat po dechu, že mám přece moc práce, Jana vstrčila Renátu dovnitř. Chvíli jsem nevěděl co dělat, ale pak jsem si uvědomil, že o tom, jak se mi kolem ní točil celý svět, nemá ani potuchy a navíc už je to všechno stejně pasé, tak jsem se uklidnil a řekl jí, ať se posadí.
[Read more →]
