V pátek jsme ve škole dostali pololetní vysvědčení. Mohl jsem se chlubit vyznamenáním, což bylo výborné a i sestra si v druhém ročníku zdravky nevedla špatně. Přišli jsme domů celí rozradostnění a společně jsme křičeli na mamku: “To budou hezké oslavy našich narozenin, viď mami?“ Bylo ale vidět, že mamka je myšlenkami úplně jinde. Zeptala se jaké jsme dostali vysvědčení, ale zdálo se, že naše odpovědi skoro nevnímá. „Co ti je, mami?“ zeptala se Eva. „Ale pořád přemýšlím co řeknu otci a jak to přijme,“ odpověděla máti. Ale Eva ji začala uklidňovat, že přece taťka ...