Ráno zazvonil budík. Bylo studené, chmurné ráno a já musela jako každý všední den vstávat do práce. Nikdy se mi nechce, ale tentokrát se mi nechtělo ani otevřít oči, natož vylézt z teplé postýlky. Ale znáte to, člověk musí. Udělala jsem si kávu, umyla se a šla se obléct. Za chvíli jsem byla hotová a tak jsem mohla vyrazit. Sedla jsem na trolejbus a jela na vlak, jelikož musím za prací dojíždět až do Chrudimi. Cestování vlakem je hrozné, ale člověk si tam může alespo hodit dvacet. K mojí velké smůle byl vlak úplně narvaný. ...