Byli oba krásní, jako Adam a Eva. Noc neměla v úmyslu něco na jejich vášni, na jejich milování považovat za nemravné. Naopak, svou vůní přidala k jejich opojení to pravé koření, jakoby sama toužila po jejich naplnění. Alfréd pocítil, že brzo docílí svého vrcholu. Tušil, že ho očekává tolik výstřiků, jako ještě nepoznal. Jeho žalud se nacházel v ústech Barbary a on si nebyl jist, zda je ochotna jeho tekutiny, které dokázaly dáti nový život, přijmout. "Barbaro, asi již budu brzo stříkat, nebude ti to nepříjemné?" "Chtěl bys se vystříkat do mých úst, miláčku?" zeptala ...