Byl hezký májový den, sluníčko zářilo v celésvé kráse a na blankytně modré obloze plulo jen několik bílých beránků. Jinak byl pořádný hic, teklo ze mě jako bych právě vylezl z vany plné slané vody. Tak tedy, toho dne jsem jen tak kráčel městem, koukal po výlohách a nakupoval ty různé nesmysly pro domácnost. Zkrátka nevidím, neslyším... Najednou se odněkud ozval známý hlas: "Čau Peťo!" Ohlédl jsem se a koho nevidím. Byla to Pavlína z lyžáku. Dal jsem se s ní tedy do řeči: "Jé, ahoj! Co ty tady? Já myslel, že bydlíš v Hanušovicích, ...