V neděli odpoledne jsem šel po náměstí. Foukal trochu vítr. Na zastávce autobusu jsem chvíli stál. Otočil jsem se a co nevidím (samozřejmě, co vidím), kousek ode mne stála tak čtyřicetiletá žena. Byla to velice vyzývavě oblečená žena, kterou člověk nemohl přehlédnout. V jejím oblečení bylo něco dráždivého. Černý lakovaný kabát, pod ním květované šaty a na nohou lakované vysoké kozačky černé barvy až ke kolenům, vzadu se zlatými přezkami od paty až nahoru po celé zadní straně. Chvíli jsem si ji z boku prohlížel. Všimla si několikrát mého pohledu. Přistoupila a po chvilce se ...