Hned jak vešel dovnitř věděl, že dnes to bude nadlouho. Rozpálená a sluncem zalitá ulice zůstala někde nahoře a Pavel sestupoval po úzkých schodech dolů do sklepního baru. Šel spíš po sluchu za dunivou hudbou, protože náhlé přítmí ho dokonale oslepilo. Vybral si špatnou hodinu na oběd, skoro všechny stoly byly obsazené. Alespoň siluety sedících hostů to naznačovaly. Posadil se k volnému stolku a unaveně mžoural po okolosedících. Byl právě uprostřed udýchaného dne, plného nepříjemností a doufal, že se alespoň rychle a dobře nají. Chodil sem málo, většinou vyběhne z kanceláře a něco rychle sní ...